Rok 2017 - Žehnání nového pomníku ke cti sv. Huberta 2017

Vznik pomníčku iniciovali členové mysliveckého sdružení v Nové Vsi a jejich kamarádi, kteří v naší honitbě hostují a kteří celou akci finančně podpořili. Slavnostní žehnání proběhlo v sobotu 24. 6. 17 a aktu samotného se ujal pan farář R.D.ICLic. Radek Vašinek.

Místo kde je pomníček umístěn bylo vybráno po několika úvahách na místě v těsné blízkosti probíhajícího 15. východního poledníku Novou Vsí. Ten na území České republiky vstupuje od severu z území Polska severně obce Andělka ve Frýdlantském výběžku. Následně několikrát překročí hranici ČR a Polska na západním okraji výběžku, aby nakonec definitivně vstoupil do ČR severně od Horního Vítkova u Chrastavy. Novou Vsí prochází středem obce, několik metrů západně od vstupu do kostela. Poté vede územím ČR v délce asi 206 km. Dalším kritériem bylo vlastnictví pozemku a snadná údržba okolí. Pomníček byl tedy instalován u cesty parcelní číslo 1691 na Vísce vedoucí od ohrady pro koně k lípě, kde stojí Boží muka. Právě od této lípy asi 30 m směrem do obce.

Všem je nám dobře známo, že je Svatý Hubert patronem lovců a myslivců. Málo se už ví, že je patronem také loveckých psů, které chrání před vzteklinou.

***

A jak se tento svatý vlastně svatým stal? Hubert byl akvitánským šlechticem, kterému při porodu prvorozeného děcka zemřela choť. Žalem zdrcený šlechtic se toulal po lesích a útěchu a zapomnění vyhledával v lovu. Přitom údajně narazil na podivné stvoření - jelena, kterému mezi parohy trčel svítící kříž - a toto setkání zcela změnilo jeho život. Hubert se dal na kněžskou dráhu a dotáhl to až na biskupa. Po jeho smrti se mu dostalo od církve svatořečení. Kult svatého Huberta byl pak na vzestupu už od 15.století a o jeho oblibě svědčí to, že byly pod jeho jménem zakládány různá bratrstva a řády. V sousedním Bavorsku se například stal Řád sv.Huberta nejvyšším vyznamenáním.

V našich zemích byl Řád založen hrabětem Františkem Antonínem Sporckem a to 3. listopadu 1695. Sporck si uvědomoval, že lov – a později myslivost – je ze všech činností člověka nejstarší, která podstatně ovlivnila jeho život a formovala jeho představy etické. Vždyť zvěří se člověk musel zabývat už od svého vzniku a už tehdy musel pozorovat některé vztahy mezi zvěří a prostředím, jež byly nezbytné pro přežití.

To všechno je nezbytné si uvědomit, chceme-li pochopit význam Sporckova odkazu, který našel ohlas a následovníky i mimo hranice Čech. Chceme-li stručně shrnout Sporckův odkaz do několika hesel, pak jde o trvalou péči o přírodu a v ní zejména o zvěř, kterou musíme udržet a zachovat dalším generacím, dále o stálé hledání nových poznatků, otevřenost přijímat a zavádět novoty, snaha co nejpodrobněji poznat zákony přírody a účelně jich využívat a při tom se přírodě neodcizovat.

Myslivost vychází z určitého světového názoru a je to obor interdisciplinární, neboť vyžaduje obsáhlé znalosti z mnoha vědních odvětví (biologie, etologie, ekologie, ale i práva atd.), zabývá se přírodou, sleduje její proměny, způsobené rychle postupujícím civilizačním procesem, který většinou negativně ovlivňuje nebo přímo ničí životní prostředí na Zemi. Při tom pátrá po objektivní realitě, a proto musí přísně hodnotit klady i zápory myslivosti, ale

nesmí generalizovat, to znamená dělat závěry z několika málo případů. Zároveň nutí myslivce využívat vlastní analytické schopnosti.

Myslivost je zároveň uměním, při němž se musí uplatňovat nejen rozum, ale i představivost. Každý myslivec se snaží současný stav přetvářet, stanoví si své cíle, do této činnosti vkládá své myšlenky, přání a plány. Zároveň musí být psychologem, aby dokázal své záměry úspěšně prosazovat, musí se umět rychle rozhodovat, při čemž je nezbytná jeho vlastní praktická zkušenost. To vše vyžaduje trvalé vzdělávání.

Z etického hlediska nám jde o zachování zvěře v co největším druhovém složení, vzácných druhů aspoň na chráněných územích, o záchranu ohrožených druhů a na druhé straně také o omezování početnosti těch druhů, které by významně ohrožovaly biologickou rovnováhu v přírodě. A k tomu je třeba dobře znát ekologické vztahy.

To vše obsahuje slovo „myslivec“, i když to v něm dnes vždy necítíme. Hlásíme se ke sporckovské tradici myslivosti, která je odkazem předků a zároveň věnem potomkům. Tento odkaz naší bohaté myslivosti zůstává trvalou kulturní hodnotou a programem budoucnosti.